3 Dec 2017

DOVOLENÁ V TATRÁCH 2017: ŠTRBSKÉ PLESO

Že je v horách hezky, jsem tušila, že je tam ale až tak krásně, jsem nepočítala. Po letošním letním výjezdu se ze mě bezesporu stal horal. I to chození po horách, prodírání se kdejakýma lesníma cestičkami a škrábání se po kamenech stálo za to. Bylo to něco jiného.

O dovolené v horách se debatovalo už delší dobu. Několikrát jsem navrhovala okolí Solnohradska, Hallstattu nebo Bad Ischlu. Bratr zas prosazoval Tatry. Letos se tedy i rodiče rozhodli pro hory.


Vyhrály to nakonec Tatry. Je to blízko, navíc, je to Slovensko, takže pro nás Čechy/Moraváky naprosto žádná jazyková bariéra. Mamka tedy rezervovala apartmán v Tatranské Lomnici, na Slovensku. Ze začátku jsem se trochu obávala toho, že zde nenarazíme na horskou přírodu, jakou jsem si pamatovala z mého výletu do Saltzburgu a Mnichova, musím však říct, že jsem se pletla. Tatry jsou nádherné. Opravdu. Ještě teď jsem z té krásné, dokonalé, horské přírody nadšená. A to už sedím zpět doma nějaký ten pátek.

5 Nov 2017

ODHRNOUT PRACH A ZAČÍT PSÁT

Poslední článek vyšel v únoru 2017. Popravdě, v jednu chvíli jsem si myslela, že mému blogovému snažení se  zvonila hrana. Naštěstí se tak nestalo a jsem za to ráda. Při tom celodenním shonu, práce, škola, práce a další kupa aktivit kolkolem jsem zapomněla psát. A zpětně mi to přijde strašně líto. Protože, vážení, psát bylo o čem. A teď nastane ta nejklasičtější výmluva - nebyl čas. Omyl. Čas by se našel. Byla to lenost, dá se říct, že jsem i zapomněla psát - což zní neuvěřitelně hloupě, ale opravdu tomu tak bylo. 


To, že mám nějaký ten pátek blog, jsem si vzpomněla tak před třemi týdny. To jsem si tak z nudy brouzdala po internetu a pak mě napadlo jen tak z nostalgie projet blogy, které jsem začala sledovat ještě během mého prvního působení na blog.cz. (Kdo ví, kde je mému prvnímu blogu konec. Dodneška je mi líto, že jsem ho musela smáznout. To se tak někdy stane, když vám blog vyhrabou nesprávní lidé.)

7 Feb 2017

JÓ NAPOT KÍVÁNOK, ÉN MAGDOLNA VAGYOK... ANEB, JAK JSEM K MAĎARŠTINĚ PŘIŠLA

Slyšeli jste někdy v kuse maďarský jazyk? A jak na vás ze začátku působil? Věřím tomu, že zvláštně. Jak by taky ne, jazyků podobných maďarštině moc není. Ze skupiny ugrických jazyků, vedle chantyjštiny a mansijštiny je právě maďarština nejvýraznější - a taky z této jazykové rodiny nejznámější. Díky strejdo Google. Ani já před chvíli netušila, že něco jako chantyjšitna či masijština existuje. Jen tak mimo téma, pro zajímavost, chantyjštinou mluví asi 12 tisíc lidí a masijštionou 940 lidí...


V současné době maďarsky mluví 13,3 milionů lidí + jeden se snaží něco pochytit. Chytrý čtenář zajisté pochopil, že ten jeden navíc jsem já. Existuje asi 6900 dalších jazyků, které nám vedle staré známé Angličtiny a Němčiny či Francouzštiny přijdou exotické. A kolikrát nemusíme chodit ani daleko. Vždyť.. kolik lidí si jen tak řekne, ok, jdu se na učit maďarsky... Mezi námi, zajímalo by mě, kolik lidí si totéž řekne třeba o češtině...  Nabízí se tedy otázka.. proč zrovna maďarština a kde jsem k tomu, pro boha svatého, přišla.

6 Feb 2017

ZKOUŠKOVÉ OBDOBÍ JE ZA MNOU

Celý leden jaksi rychle utekl. Ačkoliv jsem myslela, že bude mé zkouškové jedna velká tragédie a ze začátku jsem měla opravdu tendence strkat jak pštros hlavu do písku a utíkat bez boje, nakonec se tak nestalo. Můžu si úspěšně gratulovat. Jasně, asi u mě při sociologii stáli všichni bohové světa ale nakonec je z F za C. Nu co, člověk by měl mít v životě i trochu toho štěstí. 


Asi nejvíc adrenalinový zážitek jsem zažila při první zkoušce z pedagogiky... Co čert nechtěl, vlak mě zpoždění - celých 15 minut kvůli sněhu. Takže z půl hodiny se najedou stala čtvrt hodina na dostavení se ke zkoušce. Doteď nechápu jakým stylem jsem v haldách sněhu a podpatcích stihla do kopce vyběhnout na U10 za deset minut. Asi mě hnala opravdu velká vnitřní touha absolvovat zkoušku. 

1 Jan 2017

HAPPY NEW YEAR 2017

Vánoční článek jsem nestihla, tak aspoň ten novoroční. Uznávám. posledního čtvrt roku nebyl čas. Vše bylo moc hektické - práce, škola, dodělávky na bytě. Nicméně, vše uteklo, Silvestr se objevil z ničeho nic a najedou tu máme nový rok - 2017. 

(nezapomeňte si pustit  tu nej novoroční písničku / don't forget to play the best New Year song :-)

Můžu říct, že loňský rok byl sice divoký, ale dařilo se mě i mému okolí. Doufám že ve stejném duchu bude probíhat i rok 2017, Ba dokonce, doufám že bude i lepší - vždy je totiž co zlepšovat. Roky rokoucí čekám na toho mého prince, tak třeba se už letos zadaří. V oblasti práce, studia a osobního rozvoje se dařilo. Chtělo by to ještě to moře lásky. 

Sedmička je šťastné číslo, Proto doufám, že vše bude jen lepší a lepší. Jako každý rok i letos jsem si dala za cíl udělat konečně něco s mojí postavou. Letos to fakt dodržím!!! Chci změnit svůj životní styl. Víc cvičit, jíst zdravě a myslet pozitivně. Jillian a její 30ti denní výzva se mi už stahuje. Taky bych se chtěla zpět vrátit k orientálním tancům - třeba se mi to povede. 

Dalším cílem bude zefektivnit se v práci. Doufám, že se mi též bude dařit v oblasti studia ve škole. Taky se chci co nejlíp zabydlet ve svém novém bytečku. Na sto procent ještě přestěhovaná nejsem, ale už tam přespávám. Ono moc dlouho trvat nebude a povezu si nabalené kufry a krabice s mými věcmi. Plánuji se zdokonalit v jazycích a taky konečně začít dělat trochu i na té maďarštině. Na vysvětlenou - od té doby co jsem byla v Budapešti, jsem si to město zamilovala, a tak jsem si pořídila základy maďarštiny. Zatím mám vypsaná slovíčka z první lekce. Třeba se letos konečně posunu dál. 

A pojďme k mým cestovatelským cílům. Letos chci určitě na jednodenní či dvou denní výlet do Vídně. Po přestěhování to budu mít fakt blízko. Určitě chci dát na jaře i víkend v Budapešti. Joo, Vídeň a Budapešť - to bude teď moje.  Hlavní výlet by však měl být v létě. I přes výdaje na byt doufám, že se mi podaří našetřit na dovolenou u moře - vidím to na Santorini. V Řecku je totiž úžasně. Ovšem, nebránila bych se ani Turecké riviéře. Ve hře je taky rakouské Solnohradsko a Alpy. Schválně si zkuste do Google zadat město Hallstatt. Po těchto obrázcích nelze nemilovat rakouské Alpy. 
Taky jsem si řekla, že v horizontu 5ti let si splním výlet výletů. Chci si začít odkládat penízky na letenku do USA - konkrétně do  New Yorku. Jaksi mě to během loňského roku chytlo a zatím nepustilo. Chce to všechno spočítat a šetřit. Koneckonců rok 2017 bude hlavně ve znamení šetření. Výdajů totiž bude až až. 


A v neposlední řadě je tu blog. Celý podzim i prosinec jsem to solidně flákala. Budiž, omlouvá mě fakt, že času nebylo zrovna hodně. Jenže to není nikdy. Nebudu už však trávit 5 hodin ve vlaku, takže by měly být podmínky pro blogaření přece jen příjemnější. Neříkám, že se chci ozývat každý třetí den, ale minimálně dvakrát do měsíce bych to chtěla zvládnout. Snad bude o čem psát.

Toť mé vize a cíle pro následující rok. Je toho hodně ale jsem rozhodnutá na sobě velmi pracovat. 

Na závěr bych vám všem chtěla do nového roku 2017 popřát hodně zdraví (protože to je nejdůležitější), štěstí, úspěchů, splněných přání a taky lásku a vzájemnou empatii (která dnešnímu světu podle mě docela chybí). Mějte se v novém roce nejlíp jak jen to jde.

I would like to wish you all happy New Year 2017, lots of health (because it is the most important thing), happiness, success, fulfilled dreams, lots of love and mutual empathy (which to this world missing more and more). I hope you will have all the best in New Year!

PS: 
Dnes mě naprosto dojalo a rozbrečelo oslavení půlnoci a Nového roku na Time Square v NY. A to jsem to ani nesledovala živě. Pouštěla jsem si záznam na You Tube. Celou dobu si říkám, co to do pekla bylo... asi stárnu :D

Today absolutely touched me and made my cry celebrating midnight and New Year at Time Square in NY - even it was not live stream. I played the record on You Tube. The whole time I wonder what the hell was that... maybe I am getting old :D



29 Sep 2016

SUNSETS AND SUNRISES ♥

Protože mám zaměstnání celkem vzdálené od mého bydliště, musím do práce vstávat brzo. A tak jezdím prvním ranním vlakem. Díky tomu mám příležitost sledovat, jak se ráno klube slunce na oblohu. Většinou je to hezká podívaná. Tedy pokud nejsem natolik unavená, že ve vlaku spím.

Z práce taky nejezdím zrovna brzo. Poslední dobu je tam neustále co na práci takže se vracím domů opravdu při západu slunce. To mám zas prostor na to, sledovat jak se stmívá. Miluji západy víc jak východy. Mou nejoblíbenější denní dobou je takové to šero, kdy je ještě světlo, ale slunce už zapadlo.

Většina těch úlovků je focena přes můj mobil, takže kvalita není bůh ví jaká. Mezi fotkami se však najdou i luxusní kousky. Samozřejmě, léto bylo na západy slunka při sezení u ohně a skleničky vína bohaté.  
Tak se pokochejte.


Because of commuting to my quite distant job, I have to wake up early in the morning. So I usually take the first morning train to work. Because of this I have the opportunity to watch sunrises. Usually it's pretty scenery. Well, only if I'm not so tired that I sleep in the train.

I usually return late from work to home. Especially these days there is much work there, so I return home with the sunset. I am watching as darkness falls. I adore sunsets more than sunrises. My favorite day time is twilight - the moment when the sun went down but it still light.

These photos are taken by my mobile, so the quality is not perfect. But, there are also luxury pieces. The summer was rich for sunsets which I saw during sitting by the fire and glass of white wine.
So feast your eyes. guys.

Poslední srpnový víkend. Foceno z kopce nad vesnicí,
Last September weekend. This picture was made from hill above our willage.

11 Sep 2016

ZÁŘIJOVÉ KOUPÁNÍ V JEZEŘE A BALÓNOVÝ DEN

Ačkoliv se první zářijové dny hlásili už o svá práva, počasí se minulý víkend opravdu vyvedlo. Bylo teplo a slunečno celý den. Takže se přímo nabízel nějaký výlet či koupání ve vodě.

Taťka po obědě přišel s tím, že se na Velehradě koná olympiáda v letu balónů, takže by nebylo špatné vidět start. A taky by bylo fajn se po cestě na Velehrad stavit v Ostrožské nové vsi a zaplavat si na štěrku. Problém byl jen v tom, že nebylo doma auto, takže by se muselo jet buď na kole nebo na motorce. Venku však bylo vedro a nikomu z rodiny se na kole šlapat nechtělo. S taťkou jsme tedy nastartovali motorku.


Last weekend was really amazing. September just began and the weather was still nice. We caught very nice weekend with warm weather. So my dad came with a Sunday trip.

In Velehrad was Balloon action and the weather was so hot and perfect for last swimming in the lake. Unfortunately the car wasn’t at home, so we had to go on motorcycle there.